Je italština opravdu tak snadná?

Často jsem slyšela, že italština je jednoduchá, že se za chvíli rozmluvím. Co je na tom pravdy?


Itaština je určitě libozvučná a pokud pomineme koncovky podstatných a přídavných jmen, není gramatika na základní úrovni moc komplikovaná. To znamená, že se ohledně základních potřeb určitě celkem rychle domluvíte. A to je samozřejmě motivující :-) Ovšem pokud útočíte na vyšší level italštiny – třeba byste si chtěli přečíst knihu nebo získat práci u italské firmy – počítejte s lehkými komplikacemi :-) Podobně jako u jiných románských jazyků narazíte na konjunktiv, na částice NE a CI, pro které nemáme v češtině ekvivalent, soustavu několika minulých časů, které spolu s nepravidelnými slovesy vytvářejí nekončící prostor pro objevování a zlepšování.

Nicméně co se osvědčilo (stejně jako u mnoha dalších cizích jazyků) jsou podcasty. Právě poslech vám pomůže osvojit si ty části gramatiky, které nám Čechům moc nejdou. Pravidelným poslechem je dostanete do ucha a jejich používání vám pak nebude připadat tak nepřirozené (mezi mé oblíbené patří www.italianoautomatico.com nebo www.vaporettoitaliano.com ).

Ovládání jiných románsých jazyků bude určitě přínosem. Ale vždycky jsou tady i jistá rizika – falešní přátelé, kdy podobně znějící slova znamenají úplně něco jiného ( burro – španělsky osel, italsky máslo), podobně znějící slova, která se liší v písmenku či koncovce (il parco – italsky park, el parque – španělsky park; sempre – italsky vždy, siempre – španělsky vždy) nebo i rozdílná pravidla pro podmínkové věty a užití konjunktivu. Zde platí určitě jedna zásadní rada – nezkoušejte se učit oba (velmi podobné!) jazyky najednou. Zvládněte nejprve jeden a později můžete přibrat ten druhý. Jinak vám v hlavě vznikne kvalitní galimatyáš (špan. el galimatías :-).

Klíčová slova: Italština

Andrea Lippová

25. 7. 2022