Je italština opravdu tak snadná?

Často jsem slyšela, že italština je jednoduchá, že se za chvíli rozmluvím. Co je na to pravdy?


Itaština je určitě libozvučná a pokud pomineme koncovky podstatných a přídavných jmen, není gramatika na základní úrovni moc komplikovaná. To znamená, že se ohledně základních potřeb určitě celkem rychle domluvíte. A to je samozřejmě motivující :-) Ovšem pokud útočíte na vyšší level italštiny – třeba byste si chtěli přečíst knihu nebo získat práci u italské firmy – počítejte s lehkými komplikacemi :-) Podobně jako u jiných románských jazyků narazíte na konjunktiv, na částice NE a CI, pro které nemáme v češtině ekvivalent, soustavu několika minulých časů, které spolu s nepravidelnými slovesy vytvářejí nekončící prostor pro zlepšování.

Nicméně co se osvědčilo (stejně jako u mnoha dalších cizích jazyků) jsou podcasty. Právě poslech vám pomůže osvojit si ty části gramatiky, které nám Čechům moc nejdou. Pravidelným poslechem je dostanete do ucha a jejich používání vám pak nebude připadat tak nepřirozené (mezi mé oblíbené patří www.italianoautomatico.com nebo www.vaporettoitaliano.com ).

Pokud ovládáte jiné románské jazyky, tak vám to bude určitě přínosem. Ale vždycky jsou tady i jistá rizika – falešní přátelé, kdy podobně znějící slova znamenají úplně něco jiného ( burro – španělsky osel, italsky máslo), podobně znějící slova, které se liší v písmenku či koncovce (il parco – italsky park, el parque – španělsky park; sempre – italsky vždy, siempre – španělsky vždy) nebo i rozdílná pravidla pro podmínkové věty a užití konjunktivu. Zde platí určitě jedna zásadní rada – nezkoušejte se učit oba jazyky najednou. Zvládněte nejprve jeden a později můžete přibrat ten druhý. Jinak vám v hlavě vznikne kvalitní galimatyáš (špan. el galimatías :-).

Klíčová slova: Italština

Andrea Lippová

26. 10. 2021