Chcete zvládnout arabské písmo?

Tak předně se ho nebojte! Dá se zvládnout celkem snadno a psaní zprava doleva pro vás bude úplně novým prožitkem. Potrénujete i trpělivost a paměť :-) Takže takové „tři v jednom”.


Každé arabské písmeno má více forem, což může na začátku činit trochu potíže. Nicméně je v tom logika. Aby se písmena dala spojovat, mají jinou formu na začátku, uprostřed a na konci slova. Kromě toho se mohou psát trochu odlišně, pokud stojí samostatně. Je třeba zvládnout navazování jednotlivých písmen a snažit se psát jedním tahem. Některá písmena (je jich šest) ovšem vázat nejdou a mají jen jeden tvar (jaká úleva!).

Velmi poeticky zní rozdělení arabských písmen na „sluneční” a „měsíční”.  Nemusíte se to učit hned na začátku, avšak nejpozději při používání určitého členu to budete potřebovat. Mění totiž jeho výslovnost. Zatímco s měsíčními hláskami se člen vyslovuje normálně „AL”, ve spojení se slunečními hláskami odpadá -L- a první hláska slova se zdvojuje (takže slunce není al šams, ale a-ššams).

Kde vidím já zdaleka větší problém, je oblast samohlásek. Arabština má tři dlouhé samohlásky, které se píší a  jsou „bezproblémové”. Ovšem neexistují písmena pro krátké samohlásky, které si ve většině případů musíte „domyslet” (pro začátečníky i mírně pokročilé prakticky nemožné :-O). V textech pro děti, pro studenty a v Koránu či klasické literatuře jsou tyto krátké samohlásky naznačeny malými znaky nad souhláskami.

Např.

  • dům = bajt, ale píše se jen bjt,
  • ona = hija, ale píše se jen hj,
  • země = balad, ale píše se jen bld.

Můžete pak zkusit doplnit „a, i, u”, jiné samohlásky arabština nezná. Ovšem můj pocit štěstí, když to správně trefím, je ohromný :-))

Arabština nerozlišuje velká a malá písmena. Bezva. Ale pokud neznáte arabská jména, strávíte hodně času hledáním slovíček ve slovníku (kapitola sama pro sebe), která pak vlastně ani nenajdete, protože se jedná o vlastní jména.

Stále ovšem tvrdím, že je arabština úžasným zážitkem. Když dojdete do bodu, kdy se vám daří tvořit věty, které umíte i napsat, zažijete pocit neskonalé euforie. A pokud se řídíte pravidlem, že cesta je cíl, budete při studiu arabštiny v setrvale euforickém rozpoložení. (Po hodině a půl arabštiny s lektorem pak nejsem schopna několik minut myslet, mluvit ani jednat. :-))

PS: Pokud by vás zajímala další úskalí, která vás na cestě arabštiny čekají, tak pište na andrea@flexikurz.cz.

 

 

Klíčová slova: Arabština

Andrea Lippová

7. 9. 2018