Chcete zvládnout arabské písmo?

---

Každé arabské písmeno má více forem, což může na začátku činit trochu potíže. Nicméně je v tom logika. Aby se písmena dala spojovat, mají jiný tvar na začátku, uprostřed a na konci slova. Kromě toho se mohou psát trochu odlišně, pokud stojí samostatně. Je třeba zvládnout navazování jednotlivých písmen a snažit se psát jedním tahem. Některá písmena (je jich šest) ovšem vázat nejdou a mají jen jeden tvar (jaká úleva!). Zní to složitě, ale chce to jen trochu cviku.

Velmi poeticky zní rozdělení arabských písmen na „sluneční” a „měsíční”.  Nemusíte se to učit hned na začátku, avšak nejpozději při používání určitého členu to budete potřebovat. Mění totiž jeho výslovnost. Zatímco s měsíčními hláskami se člen vyslovuje normálně „AL”, ve spojení se slunečními hláskami odpadá -L- a první hláska slova se zdvojuje/asimiluje (takže slunce není al šams, ale a-ššams).

Kde vidím já zdaleka větší problém, je oblast samohlásek. Arabština má tři dlouhé samohlásky, které se píší a  jsou „bezproblémové”. Ovšem neexistují písmena pro krátké samohlásky, které si ve většině případů musíte „domyslet” (pro začátečníky i mírně pokročilé prakticky nemožné :-O). V textech pro děti, pro studenty a v Koránu či klasické literatuře jsou tyto krátké samohlásky naznačeny malými znaky nad souhláskami.

Např.

• dům = bajt, ale píše se jen bjt,
• ona = hija, ale píše se jen hj,
• země = balad, ale píše se jen bld.

Můžete pak zkusit doplnit „a, i, u”, jiné samohlásky arabština nezná. Samozřejmě ten pocit štěstí, když to trefíte správně, je ohromný :-)) Později, např. se znalostí slovesných kmenů, už nebudete muset jen trefovat, ale pomohou vám i nějaká pravidla.

Arabština nerozlišuje velká a malá písmena. Bezva. Ale pokud neznáte arabská jména, strávíte hodně času hledáním slovíček ve slovníku (kapitola sama pro sebe), která pak vlastně ani nenajdete, protože se jedná o vlastní jména. Tip: založte si malý slovníček a vlastní jména si do něj vpisujte hned od začátku výuky.

Stále ovšem tvrdím, že arabština je úžasným zážitkem. Když dojdete do bodu, kdy se vám podaří vytvořit větu (jednoduchou!), kterou umíte i napsat, zažijete pocit neskonalé euforie. A pokud se řídíte pravidlem, že cesta je cíl, budete při studiu arabštiny v setrvale euforickém rozpoložení. (Po hodině a půl arabštiny s lektorem nejsem schopna několik minut myslet, mluvit ani se hýbat. :-))

PS: Pokud by vás zajímala další úskalí, která vás na cestě arabštiny čekají, tak pište na andrea@flexikurz.cz.

 

 

Klíčová slova: Arabština

Andrea Lippová

2. 8. 2023