Proč se učím maďarsky?
Maďarštinu si většina z nás představuje jako chaotický jazyk, který má neuchopitelný zvuk a žádnou hlavu a patu. Ve skutečnosti tomu tak ale není.
Maďarština je velmi logická a má svoje jasná pravidla. Výslovnost není nijak výrazně obtížná, ale je třeba přijmout fakt, že je to jazyk aglutinační, který „lepí” přípony za slovo. Pro nás může být obtížné ten slepenec rozklíčovat.
Do maďarštiny mě zasvětil kamarád, který ji měl naposlouchanou v dětství od svých příbuzných. Takže vlastně nejoptimálnější způsob učení se cizímu jazyku. Neuměl mi sice vysvětlit, proč to tak je, ale kladl důraz na správnou výslovnost, intonaci a slovosled (ten není pevný, ale mění se podle větného důrazu). S maďarštinou jsem pak pokračovala na vídeňské univerzitě jako volitelný předmět, o který pravda nebyl moc velký zájem.
V maďarštině se opravdu vyplatí učit se pravidla. Pomocí nich pak skládáte věty. Nejtěžší je samozřejmě porozumět mluvené maďarštině, protože jednotlivé významy (=přípony) jsou na konci slova, a není jich zrovna málo. Například:
a szoba – pokoj; a szobám – můj pokoj; a szobámban – v mém pokoji; a szobáimban – v mých pokojích
Maďarština nemá sloveso „mít” a přivlastňování se tvoří pomocí slovesa „být” a přípony vlastníka na předmětu. Ale jedná se opět jen o jiný systém, který má svá jasná pravidla!
Další zajímavostí maďarštiny je dvojí časování sloves. Pokud je větě konkrétní předmět, musí být sloveso v tzv. určitém časování, jinak zůstává v časování neurčitém.
Maďarština mi ukázala, že pokud přijmeš jinakost cizího jazyka a nevztekáš se, „proč to tak mají, když my to tak nemáme”, může to být zábava a radost.
Klíčová slova: Maďarština
Andrea Lippová
2. 1. 2026