Proč se učím arabsky?
Před pár lety bylo v módě jezdit do Dubaje, horko nehorko. I my jsme jezdili. A i přes počáteční obavy z betonového města se nám tam velmi zalíbilo. Přitahovala nás multikulturalita tohoto velkoměsta, která nakonec rozhodla při volbě dalšího cizího jazyka :-)
Hledala jsem jazyk, který by se odlišoval od těch, které jsem už znala nebo se je učila. A arabština JE opravdu jiná.
Trošku jsem váhala, zda se do toho pustit, zda to zvládnu, zda to nebude moc velký oříšek. Na arabštinu jsem si netroufla sama a našla si lektora, který ovládal skvěle češtinu a věděl, co působí českým studentům největší problémy.
Každý se bojí písma, že to nejde zvládnout, že to je nemožné. Ale opak je pravdou. Psát se naučíte během pár týdnů, daleko horší je to pak přečíst. Arabština totiž nepíše krátké samohlásky, ty musíte „vědět”, což je ze začátku absolutně nemožné.
Je třeba si přiznat, že mi arabština dlouho nedávala smysl, všechno bylo takové „random”, prostě úplně jiné. Vlastně tak, jak jsem původně chtěla. Větší pořádek mi v arabštině udělala profesorka, která se mi věnovala jednou měsíčně a která mě motivala ke studiu gramatiky a slovesných kmenů. A pak arabština začala konečně dávat smysl. Bylo možné odvozovat a tvořit nová slova, otevřel se nový svět a arabština si mě definitivně získala.
Rodilý mluvčí ze mne nikdy nebude, ale nadále pronikám do tajů tohoto krásného jazyka.
Klíčová slova: Arabština
Andrea Lippová
24. 6. 2025