Každý z nás by se rád vyjadřoval v cizím jazyce plynule, přirozeně a bez větších bloků. Ale většinou opak bývá pravdou. V cizím jazyce se cítíme nepřirozeně, koktáme, máme strach udělat chybu, jsme prostě zablokovaní. Moje tři základní rady jsou úplně jednoduché, ale fungují!

Tak tahle věta se mi neosvědčila. Spíše naopak. Portugalština mě překvapila, „čekala” jsem to jednodušší :-O

Maďarštinu si většina z nás představuje jako chaotický jazyk, který má neuchopitelný zvuk a žádnou hlavu a patu. Ve skutečnosti tomu tak ale není.

Proč se chceš proboha učit arabsky? Takový těžký jazyk? A to písmo? – Tak to byla ve zkratce první reakce mých rodičů a okolí.

Učit se více cizích jazyků současně chce opravdu pevnou vůli, strategii a houževnatost. Pokud chcete uspět, je dobré si před startem uvědomit pár zásadních věcí.

Jazykový koučink a koučink obecně je dnes velmi populární. Pokud jste jazykový kouč a ne jen „obyčejný” učitel nebo lektor, můžete si říct třeba i o trojnásobek ceny.

Není jednoduché najít francouzské knihy v originále, které se nám studentům dobře čtou :-)

Někteří si myslí, že mluvit přímo k věci a bez okolků je ta jediná správná alternativa. Ale neuvažovali jste někdy o tom, že i zde může hrát jistou roli prostředí a kultura?

Budete se divit, ale katalánsky se domluvíte až s deseti miliony lidmi. Největší počet žije samozřejmě v Katalánsku (hlavní město Barcelona) , Valencii, Aragonu a na Baleárech (tzn. Mallorca, Menorca, Ibiza a Formentera). Avšak katalánština je také jediným úředním jazykem v Andoře, dále pak existuje několik menších regionů ve Francii a na Sardinii, kde si můžete katalánštinu procvičit :-)

La tilde je ve španělštině čárka, kterou můžete najít nad některými samohláskami. Chtělo by se říct, že je to označení přízvuku, ale el acento a la tilde nejsou totéž. Přízvuk mají totiž všechna slova, ale ne u všech slov najdete la tilde (ufff).

Byla jsem tam už třikrát a klidně půjdu znovu. Cestovat v čase můžete v centru Vídně, a to velmi moderním a pohodlným způsobem.

To už jsem byla zmlsaná všemi možnými jazyky a přemýšlela jsem o nějakém jazykovém bonbónku.

Nejsou sice ještě úplně součástí UNESCO, ale už jsou na seznamu rakouského „National Inventory of Intangible Cultural Heritage“.

Norština je v mém případě spojena s covidem, ale v dobrém slova smyslu. Byla to výzva, kterou jsem si zadala v době, kdy prakticky nebylo možné vystrčit nos z domu.

Přečíst si knihu v cizím jazyce je pro mne vždy zážitek, o to víc, pokud se jedná o knihu v originále. Rakouského spisovatale Wolfa Haase jsem neznala, i když jsem v Rakousku žila několik let. Okamžitě se však zařadil mezi mé top spisovatele.

A jaká cesta mě dovedla k albánštině, k jazyku, který nepatří k žádné evropské jazykové větvi a který se vyvíjel zcela samostatně?

Vyzkoušeli jste některou z nabízených zázračných metod? Třeba učení ve spánku? Nebo cizí jazyk za šest týdnů? Je to úsměvné, ale hodně z nás ještě stále hledá tu nejpohodlnější cestu. A proč? –  když samotná cesta je cíl :-) Nejpohodlnější většinou neznamená nejkratší!

Hodně dřiny! Finština mě začala lákat až po zvládnutí většiny „standardních” evropských jazyků. Dlouhá slova, absolutně nepodobná na nic evropského, nevěstila nic jednoduchého :-/

Už opravdu dlouho jsem toužila naučit se islandsky! Zvuk tohoto jazyka mě velmi přitahoval. A i když ho asi běžně nevyužiji, jsem ráda, že jsem se rozhodla si tento sen splnit!

Italština má spád, o tom není sporu. A proto je třeba její rychlost trénovat pěkně hned od začátku.

Mezi mé velmi oblíbené autorky patří Ildikó von Kürthy, německá spisovatelka a novinářka z Hamburku. Je zhruba v mém věku a její hrdinky mě doprovázejí už čtvrt století.