Turečtina překvapila!

Kromě toho, že je turečtina jazyk aglutinační, patří mezi tzv. turkické jazyky. V této skupině bychom našli jazyk Uzbeků, Turkmenů, Kyrgyzů apod. Jen v  Turecku se domluvíte s 55 miliony obyvateli, zabodujete i v Německu, Bulharsku nebo na Kypru. Protože byla turečtina pod vlivem arabštiny a perštiny, převzala celou řadu jejich slov.  Naštěstí už používá latinku, ale až do roku 1928 byla zapisována arabským písmem.

Aglutinační znamená, že se ke slovu připojují různé přípony, které s sebou  nesou různé informace – např. množné číslo, přivlastňovací zájmeno, předložku. Všechno má svá jasná pravidla, takže odpadá šprtání různých vzorů podstatných jmen, nicméně je to celkem výzva to zpočátku celé rozklíčovat. Především pokud se k tomu přidruží změny souhlásek a musí se dodržovat pravidla hláskové harmonie – to je pravidlo o tom, které samohlásky se mohou vyskytovat po sobě. Můžete mít na výběr dvě nebo i čtyři varianty jedné přípony.

Jako u všech cizích jazyků, i zde se pocvičíte v trpělivosti. Slova jsou často dlouhá a nám nic neříkající. Občas narazíte na něco známějšího, jako například kahve, çay nebo çikolata. Na druhou stranu je to jazyk velmi logický a jaksi návykový :-) Takže si popřejme Bol şanslar (hodně úspěchů) a pak to určitě nebude Problem yok (žádný problém).

Klíčová slova: Turečtina

Andrea Lippová

19. 2. 2024